Série rozhodnutí soudů Dubajského mezinárodního finančního centra (DIFC) a nová legislativa z roku 2025 upřesnily klíčové otázky vztahu státních soudů a rozhodčího řízení – od určení sídla arbitráže přes výklad výhrady veřejného pořádku až po hranice soudního přezkumu procesních usnesení tribunálů.
Určení sídla z neurčité doložky
Ve věci Neville v Nigel [ARB 006/2024] přiznal Soud prvního stupně DIFC příkaz k zajištění majetku a povinnost k prozrazení informací na podporu rozhodčí smlouvy, která spory podřizovala pouze „dubajské arbitráži“, aniž určila sídlo či rozhodčí instituci. Odpůrce jurisdikci soudu zpochybnil s tvrzením, že doložka mířila na sídlo v pevninském Dubaji mimo DIFC.
Soudce Shamlan Al Sawalehi dne 22. května 2024 zajišťovací opatření potvrdil. Připustil sice, že spojení „dubajská arbitráž“ patrně znamenalo ad hoc řízení, sídlo však určil na základě kontextových skutečností – zejména volby anglického práva jako rozhodného a mezinárodní povahy stran i transakce. Soud zdůraznil, že bez jakýchkoli indicií nelze dovozovat úmysl stran podřídit spor institucionální arbitráži DIAC podle příslušných pravidel z roku 2022. Na základě vážení pravděpodobností a zásad výkladu smluv dospěl k závěru, že strany zamýšlely jako sídlo DIFC, čímž založil pravomoc soudu vydat předběžná opatření podle arbitrážního zákona DIFC. Následně soud povolil odvolání k Odvolacímu soudu DIFC, avšak jen k výkladu pojmu „dubajská arbitráž“ jako volby sídla DIFC.
Přísný standard pro výhradu veřejného pořádku
Dne 9. ledna 2025 Odvolací soud DIFC ve věci Nael v Niamh Bank zamítl odvolání banky, která usilovala o zrušení uznání rozhodčího nálezu s odůvodněním, že by výkon vytvořil rozpor s paralelními příkazy pevninského dubajského insolvenčního soudu. Soud uznal, že vyhýbání se rozporným rozhodnutím je součástí veřejného pořádku Spojených arabských emirátů a že článek 44(1)(b)(ii) arbitrážního zákona DIFC umožňuje odepřít výkon nálezu odporujícího veřejnému pořádku. Zdůraznil však, že tato obrana je „výjimečným diskrečním prostředkem“ vykládaným úzce, uplatnitelným jen tehdy, pokud by výkon porušil nejzákladnější představy fóra o morálce a spravedlnosti. Banka existenci skutečného rozporu neprokázala a soud dovodil, že i případný rozpor by převážily zásadnější veřejné zájmy – povinnost bank plnit bezpodmínečné závazky na požádání a mezinárodní režim nakloněný výkonu nálezů.
Nová pravomoc soudů a legislativní změny
Dne 10. března 2025 vydal Dubaj zákon č. (2) z roku 2025 o soudech DIFC, který nahradil dva zákony z roku 2004. Článek 14(5) zavádí novou bránu pro ratifikaci či uznání rozhodčích nálezů a svěřuje soudům DIFC výlučnou pravomoc. Článek 14(A)(6) zakládá výlučnou jurisdikci nad nároky z arbitráží se sídlem v DIFC nebo probíhajících v DIFC bez dohody o sídle. Zákon dále zřizuje Mediační centrum, umožňuje jmenovat nezávislé soudní znalce, povoluje virtuální jednání a rozšiřuje pravomoc vydávat předběžná opatření i na podporu zahraničních řízení.
Zdrženlivost při přezkumu tribunálů
Ve věci Naidoo v Nofret (ARB 011/2025) soud dne 9. května 2025 zamítl naléhavý návrh na zastavení dokazování a zrušení procesních usnesení tribunálu. Potvrdil, že procesní rozhodnutí nejsou „nálezy“ podléhajícími přezkumu podle článku 41 a spadají do diskrečního oprávnění tribunálu podle článku 23 arbitrážního zákona DIFC. Soud zopakoval přístup „maximální podpory, minimálního zásahu“ a zdůraznil, že zasáhne jen při prokazatelné újmě dotýkající se integrity řízení.
Dne 15. května 2025 pak soud ve věci Nalani v Netty [2024] DIFC ARB 027 potvrdil pravomoc uznávat a vykonávat nálezy zahrnující předběžná opatření. Rozhodnutí tribunálu je nálezem podle článku 42, pokud s konečnou platností řeší podstatné sporné otázky; „inkorporace odkazem“ dřívějšího procesního příkazu do částečného nálezu postačuje k jeho přeměně na závazné rozhodčí plnění.
Dne 16. června 2025 Odvolací soud DIFC ve věci Korek Telecom Company LLC v Iraq Telecom Ltd [2024] potvrdil nález vydaný v arbitráži ICC v hodnotě přibližně 1,7 miliardy USD, jímž tribunál shledal odpovědnost za spiknutí nezákonnými prostředky spočívající v prosazení nepříznivého regulatorního rozhodnutí prostřednictvím úplatků státních úředníků.