Ad hoc výbor ustavený podle Úmluvy ICSID zrušil dne 17. července 2026 v celém rozsahu nález vydaný proti Gambijské republice ve věci West African Aquaculture Ltd, Kurt Lennart Hansson a Martje Bolt Hansson v. Gambijská republika (ICSID Case No. ARB/18/10). Podle dostupných informací jde o první případ, kdy byl nález ICSID zrušen v plném rozsahu výlučně na základě toho, že tribunál neuvedl důvody svého rozhodnutí ve smyslu čl. 52(1)(e) Úmluvy ICSID. Zrušení zbavilo Gambii povinnosti k plnění, které s naběhlými úroky dosáhlo přibližně 33 milionů USD.
Spor má původ v červnu 2015, kdy gambijské vojenské jednotky jednající na pokyn tehdejšího prezidenta Yahyi Jammeha zabavily podnik na chov krevet provozovaný žalobci. Ti zahájili arbitráž u ICSID, přičemž celý případ stál na jediné rozhodné otázce pravomoci: zda Gambie udělila písemný souhlas s arbitráží ICSID vyžadovaný čl. 25(1) Úmluvy. Dne 25. března 2024 se tribunál rozdělil; většina potvrdila pravomoc a shledala, že Gambie protiprávně vyvlastnila investici žalobců. Jeden člen tribunálu vyjádřil nesouhlasné stanovisko.
Návrh na zrušení
Gambie podala v červenci 2024 návrh na zrušení podle čl. 52 Úmluvy ze dvou důvodů: že většina zjevně překročila své pravomoci, když si přisvojila pravomoc, kterou neměla, a nepoužila rozhodné právo; a že nález neuvádí důvody u pěti pro výsledek určujících závěrů o pravomoci. Výbor ve složení Dr. Veijo Heiskanen (předseda), Erica Stein a profesor Githu Muigai zrušil nález v celém rozsahu na základě druhého z uvedených důvodů a rozhodl o nákladech ve prospěch Gambie. Samotné rozhodnutí o zrušení dosud není veřejné, takže úplný rozsah odůvodnění výboru bude znám až po jeho zveřejnění.
Čl. 52(1)(e) v praxi zrušovacího řízení
Neuvedení důvodů patří formálně k nejužším důvodům zrušení podle čl. 52(1). Ad hoc výbory od rozhodnutí Klöckner v. Kamerun a MINE v. Guinea setrvale zastávají názor, že tento důvod se týká absence či nesouvislosti odůvodnění, nikoli správnosti závěrů tribunálu. Kritérium, jak bylo dále formulováno například ve věcech Wena Hotels v. Egypt a Vivendi I v. Argentina, spočívá v tom, zda čtenář dokáže sledovat úvahy tribunálu od skutkových zjištění a podání až k závěru. Odůvodnění, které si protiřečí, je natolik nedostatečné, že je nesrozumitelné, nebo zcela chybí v pro výsledek určujícím bodě, může zrušení odůvodnit; tribunál však není povinen vypořádat každý vznesený argument.
Rozhodnutí vyniká dvěma rysy. Výbory dosud bývaly ochotnější rušit pro nedostatek odůvodnění dílčí části nálezu než nález celý; úplné zrušení výlučně z tohoto důvodu bylo dosud vzácné. Významnější je, že nedostatek se týkal pravomoci, tedy oprávnění tribunálu věc vůbec projednat. Je-li závěr o založení pravomoci nedostatečně odůvodněn, padá s ním vše, co z něj vyplývá, včetně posouzení merita a náhrady škody, což zřejmě vedlo k tomu, že výbor zrušil nález v celém rozsahu.
Význam pro praxi
Rozhodnutí bude patrně vnímáno jako signál, že povinnost uvést důvody má zvláštní váhu tam, kde je sporná pravomoc, jelikož ta je základem oprávnění tribunálu rozhodovat o čemkoli dalším. Pro tribunály zdůrazňuje praktické důsledky čl. 48(3) Úmluvy, který již vyžaduje, aby nález obsahoval důvody, na nichž se zakládá: rozhodnutí o pravomoci, jež obstojí jen silou svého výsledku bez odůvodněné cesty k němu, zůstává ve fázi zrušení zranitelné. Zda bude rozhodnutí vnímáno jako výjimka omezená na skutkový základ, nebo jako počátek přísnější linie praxe u odůvodňování pravomoci, ukáže až přístup ad hoc výborů v pozdějších věcech po zveřejnění úplného textu.