Energetická charta (ECT), která téměř tři dekády sloužila jako páteř ochrany investic v odvětví ropy, plynu a energetiky, přestala fungovat jako jednotný mnohostranný rámec. Investoři, kteří se na ni spoléhali v roce 2020, se v roce 2026 ocitají v roztříštěném systému, jehož výsledek závisí na místě arbitráže i na konkrétním tribunálu.
Prvotní zlom přišel z Lucemburku. Soudní dvůr Evropské unie nejprve v rozhodnutí Achmea v. Slovensko uzavřel, že rozhodčí doložky v dvoustranných investičních dohodách mezi členskými státy EU jsou neslučitelné s unijním právem, neboť umožňují arbitrážním tribunálům rozhodovat o otázkách práva EU mimo její soudní systém. V roce 2021 tuto logiku rozšířil ve věci Moldavská republika v. Komstroy i na samotnou ECT: podle Soudního dvora se čl. 26 odst. 2 písm. c) ECT nevztahuje na spory mezi investorem z jednoho členského státu EU a jiným členským státem.
Koordinované odstoupení a jeho časová osa
Rozhodnutí Komstroy poskytlo Evropské komisi právní základ pro tah proti smlouvě jako celku. Namísto napadání jednotlivých nálezů zvolila EU takzvané koordinované odstoupení. Francie, Německo a Polsko smlouvu opustily v prosinci 2023, následovalo Lucembursko v červnu 2024 a Slovinsko v říjnu 2024. Rada dne 30. května 2024 formálně schválila odstoupení EU a Euratomu, které nabylo účinnosti 28. června 2025, kdy ze smlouvy vystoupilo i Nizozemsko. Portugalsko, Španělsko a Spojené království následovaly mezi únorem a dubnem 2025.
Odchod Spojeného království je pozoruhodný tím, že přišel zcela mimo blok EU; Londýn odstoupil s odůvodněním, že smlouvu nelze sladit s jeho závazky uhlíkové neutrality. V červnu 2024 navíc 26 členských států a EU podepsalo deklaraci potvrzující, že se čl. 26 ECT nepoužije na vnitrounijní řízení, s cílem předejít odlišnému výkladu ze strany tribunálů.
Doznívající ochrana a sporný výklad
Ke čistému rozchodu přesto nedošlo. Článek 47 odst. 3 ECT obsahuje takzvanou sunset klauzuli: investice uskutečněné před nabytím účinnosti odstoupení zůstávají chráněny dalších 20 let. Nároky investorů s předodchodovými investicemi ve Francii, Německu nebo Spojeném království tak lze v zásadě uplatňovat ještě dvě desetiletí vůči těm samým státům, které smlouvu zčásti opustily právě proto, aby se této expozici vyhnuly.
Situaci dále komplikují modernizační změny přijaté Konferencí o energetické chartě v prosinci 2024. Revidovaná příloha NI odnímá ochranu novým investicím do fosilních paliv uskutečněným po 3. září 2025 a zkracuje dobu doznívající ochrany u stávajících fosilních investic na 10 let, avšak pouze pro strany, které upravený text skutečně ratifikují. Protože EU i Spojené království odešly dříve, než pro ně modernizovaná smlouva vstoupila v platnost, zůstává nevyjasněno, který režim doznívající ochrany se na fosilní investice v těchto jurisdikcích během přechodu použije.
Tribunály přitom Komstroy nepoužívají jednotně. Tribunály ICSID, které stojí mimo unijní právní řád, zpravidla jurisdikci nad vnitrounijními nároky z ECT přijímaly. Ve věci Infracapital v. Španělsko (ICSID Case No. ARB/16/18) tribunál žádost Španělska o přehodnocení jurisdikce zamítl a označil Komstroy za zcela nerozhodné. Obdobně postupoval tribunál ve věci Sevilla Beheer v. Španělsko. Anglický High Court ve věci Infrastructure Services Luxembourg (dříve Antin) v. Španělsko odmítl, aby se Španělsko dovolávalo Achmea či Komstroy proti výkonu nálezu, s tím, že Soudní dvůr EU není konečným arbitrem podle Washingtonské úmluvy ani podle ECT.
Tento trend ovšem nebyl absolutní. Štokholmský tribunál SCC ve věci Green Power v. Španělsko přijal vnitrounijní námitku již v roce 2022, právě proto, že měl sídlo uvnitř EU. Dne 11. října 2024 pak dva tribunály ICSID ve věcech Sapec S.A. a European Solar Farms A/S proti Španělsku vnitrounijní námitku poprvé uznaly s odůvodněním, že čl. 26 ECT neobsahuje platnou nabídku k rozhodčímu řízení mezi členským státem EU a investorem z EU. Výsledek se blíží jurisdikční loterii: Štokholmská obchodní komora v říjnu 2024 oznámila, že u vnitrounijních investičních sporů bude upřednostňovat mimounijní sídla, aby chránila vykonatelnost nálezů.
Co zbývá investorům
- Nároky ze sunset klauzule – ochrana předodchodových investic až po dobu 20 let, u vnitrounijních nároků však ztížená výlukou podle Komstroy a deklarací z roku 2024.
- Modernizovaná smlouva – státy, které v ECT zůstávají a ratifikují změny z roku 2024, operují pod užším režimem bez ochrany nových fosilních investic, ale se zachovaným mechanismem ISDS pro obnovitelné zdroje a další kryté investice.
- Dvoustranné investiční dohody – kde ECT odpadá, může mezeru vyplnit BIT domovského státu investora; Spojené království má například v platnosti 85 takových dohod.
- Smluvní a vnitrostátní ochrana – stabilizační doložky, volba rozhodného práva a rozhodčí doložky přímo v projektových smlouvách, obecně považované za méně robustní než ochrana založená na smlouvě.
- Korporátní strukturování – směrování investic přes jurisdikce s ochranou; zde hrozí přezkum jako treaty shopping.
Sedmnáct zemí EU spolu s mimounijními smluvními stranami včetně Švýcarska, Japonska, Turecka a států západního Balkánu a bývalého SSSR zůstává členy ECT. Pro poradce v energetických sporech se otázka již neredukuje na to, zda se ECT použije, nýbrž na vrstevnatý rozbor zahrnující stáří investice, hostitelský stát, ratifikaci modernizovaného textu, existenci alternativní BIT a především sídlo řízení a instituci, jež spor projedná.