Brazilský Nejvyšší soud (Superior Tribunal de Justiça, dále jen „STJ“) vydal 8. dubna 2026 rozhodnutí ve věci REsp č. 2 210 332/SC, v němž se zabýval výkladem pojmu „předložení“ (apresentação) rozhodčího nálezu podle čl. 12 odst. III brazilského arbitrážního zákona (zákon č. 9 307/1996). Na rozhodnutí upozornil Caio Lopes da Silva v příspěvku publikovaném 17. června 2026 na Kluwer Arbitration Blog. Spornou otázkou bylo, zda k „předložení“ dochází podpisem nálezu, jeho založením do spisu, nebo teprve formálním vyrozuměním stran.
Brazilský arbitrážní zákon upravuje lhůty pro vydání nálezu ve dvou krocích. Strany si mohou sjednat lhůtu pro vydání nálezu (čl. 11 odst. III); není-li dohoda, platí podpůrná šestiměsíční lhůta běžící od ustavení rozhodčího tribunálu (čl. 23). Pokud lhůta marně uplyne, mandát rozhodce nezaniká automaticky. U řízení zahájených na základě rozhodčí smlouvy (compromisso arbitral), nikoli rozhodčí doložky, musí strana rozhodce aktivně vyzvat a poskytnout mu dalších deset dnů k vydání a předložení nálezu (čl. 12 odst. III). Teprve po marném uplynutí této nápravné lhůty otevírá čl. 32 odst. VII cestu k žalobě na zrušení nálezu pro prodlení. Samostatně čl. 33 odst. 1 stanoví, že žalobu na zrušení nálezu je třeba podat do devadesáti dnů od „vyrozumění“ (notificação); čl. 29 pak ukládá rozhodci zaslat stranám kopii nálezu s potvrzením o doručení.
Skutkový stav byl jednoduchý. Řízení bylo zahájeno na základě rozhodčí smlouvy, neboť rozhodčí doložka ve smlouvě byla neúplná. Strany se dohodly, že jediný rozhodce vydá nález do 180 dnů od posledního podání. Po marném uplynutí této lhůty vyzvala společnost Dell'Pradi Imóveis Ltda jako navrhovatelka rozhodce dne 5. března 2015, čímž spustila desetidenní nápravnou lhůtu. Nález byl podepsán 12. března a založen do spisu 13. března 2015, tedy v rámci uvedeného okna. Strany však byly formálně vyrozuměny až o čtyři dny později, 17. března. Dell'Pradi podala žalobu na zrušení s argumentem, že k „předložení“ došlo až 17. března, takže nález byl o dva pracovní dny opožděný.
Soud prvního stupně žalobě vyhověl a nález zrušil. Odvolací soud státu Santa Catarina (TJSC) rozhodnutí zvrátil s odůvodněním, že formální vyrozumění je pouze úkonem, jímž se strany dozvídají o něčem, co již ve spisu existuje. STJ argumentaci odvolacího soudu potvrdil.
STJ založil své rozhodnutí na dvou samostatných důvodech. Podle prvního je „předložení“ ve smyslu čl. 12 odst. III dokončeno založením nálezu do spisu, je-li nález stranám zpřístupněn; nevyžaduje tedy formální vyrozumění ani zaslání kopie podle čl. 29. Soud tím implicitně vytvořil hierarchii tří odlišných pojmů: vydání (podpis nálezu 12. března), předložení (založení do spisu 13. března, postačující ke splnění povinnosti rozhodce vydat nález včas) a vyrozumění podle čl. 33 odst. 1 (formální sdělení stranám 17. března, jež spouští devadesátidenní lhůtu k podání žaloby). Soud zdůraznil, že spis byl stranám přístupný od okamžiku založení v digitálním systému správy případu; toto posouzení je tedy závislé na skutkových okolnostech. Drobnou administrativní mezeru odmítl považovat za vadu nálezu a setrval na své proarbitrážní linii. Druhý důvod, podle nějž navrhovatelka neprokázala újmu způsobenou dvoudenním prodlením, je v příspěvku označen za diskutabilní, neboť čl. 12 odst. III sám zakládá nevyvratitelnou domněnku újmy, pokud rozhodce po výzvě nevydá nález včas.
Rozhodnutí ponechává otevřenou otázku, od kterého z milníků — předložení, nebo vyrozumění — má běžet devadesátidenní lhůta podle čl. 33 odst. 1, neboť STJ nebyl povolán ji řešit. Tato nejasnost nabývá na významu i u institucionálních řízení vedených prostřednictvím digitálních platforem, kde okamžik vyrozumění (nahráním, e-mailem či potvrzeným přístupem) může vyvolat tutéž nejednoznačnost. STJ své rozhodnutí zařadil do rostoucího souboru judikatury k brazilskému časovému rámci přezkumu nálezů; v prosinci 2025 ve věci REsp č. 2 212 083/SP dovodil, že tatáž lhůta platí jak pro samostatnou žalobu na zrušení, tak pro obranu proti výkonu nálezu.
Rozhodnutí uzavírá kategorii oportunistických námitek tím, že potvrzuje splnění povinnosti rozhodce okamžikem založení nálezu do zpřístupněného spisu, a odráží mezinárodní konsenzus, podle nějž drobná porušení rozhodčích lhůt nemají být důvodem ke zrušení nálezu, zejména pokud prodlení nezpůsobí újmu. Plné znění příspěvku je dostupné na Kluwer Arbitration Blog.