Výkon investičních rozhodčích nálezů naráží na odlišné zacházení podle toho, zda se uplatňuje pod Úmluvou o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států (ICSID), anebo podle Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (Newyorská úmluva). Rozhodnutí vydaná v roce 2025 a 2026 v Austrálii, Singapuru a Anglii a Walesu, doplněná staršími judikáty z Kanady, ukazují, že režim ICSID zůstává poměrně jednotný a předvídatelný, kdežto výkon podle Newyorské úmluvy podléhá vnitrostátním pravidlům o suverénní imunitě a výsledky se rozcházejí.
Jednotný přístup pod Úmluvou ICSID
Nejvyšší soud Spojeného království v roce 2024 ve spojených věcech Kingdom of Spain v Infrastructure Services Luxembourg a Republic of Zimbabwe v Border Timbers posuzoval, zda Španělsko a Zimbabwe vzdaly jurisdikční imunity přistoupením k Úmluvě ICSID. Soud dovodil, že podle § 2 odst. 2 zákona State Immunity Act 1978 vyžaduje vzdání se imunity „jasné a jednoznačné vyjádření" souhlasu státu, přičemž nejsou nutná žádná zaklínadla typu „waiver" či „submission". Rozhodující je, zda použitá výslovná formulace „nutně vede k závěru", že stát souhlasil s podřízením se jurisdikci soudu. Článek 54 odst. 1 Úmluvy ICSID, jenž ukládá každému smluvnímu státu uznávat a vykonávat nálezy jako vnitrostátní rozsudky, soud vyhodnotil jako takové jasné a jednoznačné podřízení se jurisdikci anglických soudů.
Singapurský High Court v roce 2026 ve věci NextEra Energy v Kingdom of Spain potvrdil obdobný závěr při registraci a výkonu nálezu ICSID vůči Španělsku. Ratifikaci Úmluvy ICSID posoudil jako písemnou dohodu a výslovné podřízení se jurisdikci ve smyslu § 4 odst. 2 singapurského zákona o státní imunitě z roku 1979. Nad rámec britského rozhodnutí však singapurský soud dovodil, že Španělsko a investoři uzavřeli platnou rozhodčí smlouvu podle § 11 téhož zákona: Smlouva o energetické chartě (ECT) obsahuje trvalou nabídku k rozhodčímu řízení, kterou investoři přijali jeho zahájením. Tento závěr sbližuje singapurský přístup s dřívější judikaturou z Anglie a Walesu i s rozhodnutím odvolacího soudu v Québecu, podle nichž může vstup státu do investiční dohody založit vzdání se imunity.
Roztříštěnost pod Newyorskou úmluvou
Newyorská úmluva o suverénní imunitě mlčí, a ponechává tak řešení na vnitrostátním právu. Na věci CC/Devas v The Republic of India, nálezu z rozhodčího řízení UNCITRAL spravovaného Stálým rozhodčím soudem, se ukazují protichůdné závěry:
- Kanada: odvolací soud v Québecu v roce 2024 dovodil, že uzavření BIT s doložkou o řešení sporů, ratifikace Newyorské úmluvy a účast v řízení dohromady představují výslovné vzdání se jurisdikční imunity. Nejvyšší soud Kanady v září 2025 odmítl připustit odvolání.
- Austrálie: Full Federal Court v lednu 2025 shledal, že nález nespadá pod indickou „obchodní výhradu", neboť nevznikl z obchodního vztahu, a ratifikací Newyorské úmluvy tak Indie imunity nevzdala. High Court v dubnu 2026 doplnil, že článek III úmluvy zachovává procesní pravidla fóra včetně imunity, a odmítl analogii s Úmluvou ICSID.
- Anglie a Wales: High Court v dubnu 2025 uzavřel, že ratifikace Newyorské úmluvy nezakládá vzdání se imunity, jež musí být výslovné a vykládané restriktivně v neprospěch státu. Odvolací soud v červnu 2026 tuto argumentaci potvrdil s odkazem na článek III úmluvy.
Rozhodnutí zdůrazňují nutnost pečlivé prověrky ze strany investorů podle zvoleného výkonového rámce. Režim ICSID je vůči věřitelům z nálezu vstřícnější, neboť soudy v Anglii a Walesu i v Singapuru považují ratifikaci Úmluvy ICSID za jasné vzdání se jurisdikční imunity. U nálezů vykonávaných podle Newyorské úmluvy naopak dostupnost a rozsah obrany imunitou závisejí na vnitrostátním právu vykonávajícího fóra.